Založit webové stránky nebo eShop
ESEJE A KRONIKY
Eseje‚ popisy a kroniky ...
 

 

SHRNUTÍ DĚJIN BERTONSKÉHO KRÁLOVSTVÍ A SEVEROZÁPADU STAROSVĚTA:

­*veškerá data jsou uvedena v letopočtu Ertisiny éry: E. É.

1227 E. É. - Vévoda Wetto za Stellengaardu erbu jednorožce, zakládá osadu Landwall, později sídelní město království.

1234 E. É. - Válka Tří vévodství (Stellengaardského, Kronenburgského a Duxenfeldského). Vévoda Wetto vítězí a přijímá v Landwallu z rukou biskupa Einara dědičnou královskou korunu. Na památku praděda Wettonova rodu Berta, je nové království nazváno Bertonským. 

1240 E. É. - Založení města Včelojed

1241 E. É. - Založení měst Tregleb (Trojhrot) a Drachengaard

1245 E. É. - Umírá král Wetto I., koruny se ujímá jeho syn Theobald I.

1247 E. É. - Válka o Záhorní luka (mezi baronem Lorwellim a markrabětem Silverinem) končí smrtí obou protagonistů. První orkský nájezd na království. Orkové jsou poraženi, král Theobald spojuje úděly zahynuvších šlechticů do Západního vévodství, poplatného království.

1269 E. É. - Umírá král Theobald I., koruny se ujímá jeho syn Wetto II.

1270  - 1276 E.É. - Jako strážní hlásky proti orkům, jsou na severu země budovány hrady Orkenburg, Střežný vrch a Vartenburg.

1280 E. É. - Král nařizuje kolonizaci pustiny mezi Černým lesem a Zpívajícím hvozdem.

1281 E. É. - Založeno město Port Unicornis. Zakládány nové osady a vesnice, populace země je na vzestupu.

1306 E. É. - Umírá král Wetto II., koruny se ujímá jeho syn Faileon, zvaný Přítel elfů.

1310 E. É. - Král vysílá poselstvo do Egdrassilu k elfům, navazuje styky a přátelství s elfím velekrálem Almatirem z Dún Istyarnë.

1315 E. É. - Uzavřeno spojenectví s trpaslíky z Černohoří a ze Sirných hor.

1320 E. É. - V Západním vévodství založeno město Silberstern

1325 E. É. - V Západním vévodství založeno město Kallteburg

1345 E. É. - Umírá král Faileon, koruny se ujímá jeho syn Edmund Zbožný.

1346 E. É. - Král Edmund vyhlašuje zákaz všech „pohanských“ náboženství a uctívání starých bohů. Roztržka s egdrassilskými elfy.

1347 E. É. - Založen Zelený Klášter - sídlo mnichů z Řádu Milosrdných Bratří.

1353 E. É. - Zahájena stavba Ertisiny katedrály v Landwallu.

1355 E. É. - Králem Edmundem zřízena Kongregace pro svatou věrouku, pronásledující pohany (ctitele starých bohů), heretiky a cizí kulty.

1356 E. É. - Povstání proti králi v Západním vévodství

1357 E. É. - 1. Náboženská válka mezi ctiteli starých bohů a královskou Kongregací.

1358 E. É. - Kongregace poražena, král Edmund zbaven koruny a poslán do vyhnanství na ostrov Sanghridor (zde se nachází stejnojmenné království).

1359 E. É. - Po ročním bezvládí se koruny ujímá Edmundův prasynovec Theobald II.

1361 E. É. - Edmund se vrací z vyhnanství a zahajuje odboj proti Theobaldovi II.

1362 E. É. - Bitva u Treglebu: Král Theobald II. zrazen a zavražděn, Edmund znovu nastupuje na trůn.

1363 E. É. - 2. Náboženská válka mezi ctiteli starých bohů a královskou Kongregací. 

1365 E. É. - Umírá král Edmund Zbožný (po smrti přejmenovaný na Edmund Nenávistný), koruny se ujímá syn Theobalda II. Belmir, pro mladý věk zpočátku zastupován regentem (vévodou ze Západního vévodství).

1366 - 1368 E. É. - Zemi zpustošenou občanskou válkou za Edmunda, zachvacuje epidemie moru. Pokles populace na polovinu.

1370 E. É. - Druhý orkský nájezd na království. Ztraceny severní marky, obleženo Port Unicornis. Král Belmir žádá o pomoc elfy, Západní vévodství a spřátelená jižní knížectví.

1372 E. É. - Orkové poraženi a vytlačeni za hranice.

1373 E. É. - Navázány diplomatické a obchodní styky s Aspanásským impériem, rozkládajícím se východně od Bertonského království.

1380 E. É. - Nový rozkvět království za Belmira.

1385 - 1390 E. É. - Velká objevná námořní výprava podél pobřeží Sancrotonského moře. Místní městské státy přísahají věrnost bertonským králům. Založeno město Port Saint Ertes, jako bertonský jižní přístav.

1398 E. É. - Objevná výprava podél pobřeží Lach Norden (nikdy se nevrátila) a do Velké severní stepi. Navázány diplomatické a obchodní styky s barbarskými královstvími ležícími na dálném severu.

1405 E. É. - Ke království připojena Questrijská marka, jako lenní vévodství.

1429 E. É. - Umírá starý král Belmir, koruny se ujímá jeho vnuk Wetto III.

1440 E. É. - Založení města Carpedalu a kolonizace kraje mezi Západními jestřábími horami a Sirnými horami.

1445 E. É. - Aspanásský císař Sympronianus pronásleduje republikánskou opozici až za hranice impéria, na bertonské území. Wettonova nóta císaři.

1446 - 1449 E. É. Tříletá válka mezi královstvím a impériem. Ztráty na civilním obyvatelstvu 10 %, pobořeno několik měst. 

1450 E. É. - Carpedalský mír mezi královstvím a impériem: Uznán předválečný územní status quo, ovšem s dodatkem, že Bertonské království se zříká svých zájmů jižně od Velkého jižního masívu (vyjma spřátelené Konaghtské marky) a impérium nebude expandovat na západ a na sever od Sirných hor. Bertonský princ Arcembold si bere za manželku císařovu vnučku Herminii. 

1461 E. É. - Umírá král Wetto III., koruny se ujímá jeho vnuk Arcembold. Království se již vzpamatovalo z Tříleté války.

1466 E. É. - Založení městečka Mlynářova Lhota

1470 - 1474 E. É. - Výstavba mohutného strážního kastelu Narthoron v Pustině, západně od Lach Norden.

1481 E. É. - Vpád nomádských kmenů z Velké severní stepi zastaven u pevnosti Vartenburg.

1485 E. É. - Umírá Arcembold, koruny se ujímá jeho syn Theobald III.

1499 E. É. - V Tarantských horách (západní část Velkého jižního masívu) se usazuje černý drak Durosthur. Panika v Taranstkém knížectví.

1500 E. É. - Král Theobald III. Vyhlašuje „Dračí lov“. Přihlašuje se několik desítek rytířů a šlechticů.

1501 E. É. - Drak Durosthur zabíjí rytíře Marciana z Modroluk.

1502 E. É. - Pád rytíře Eneáše ze Solnohradů. Drak ničí město Hradisko v Questrijské marce.

1503 E. É. - Drak Durosthur je zabit rytířem Ulfem z Taranté. Král drakobijce jmenuje vévodou a dovoluje mu postavit si hrad jménem Ulfenstein. 

1508 E. É. - Zlatokopové v Západních jestřábích horách jsou napadeni zbrojnými houfy Duergů (Temných trpaslíků).

1509 - 1511 E. É. - Válka království s Duergy. Duergové jsou po mnoha bitvách poraženi a zatlačeni až za hory. V boji proti nim, králi velmi pomohli trpaslíci z hroudy Dalmachu a Stříbrokopů.

1521 E. É. - Umírá král Theobald III., koruny se ujímá jeho synovec Heribert.

1530 E. É. - Král nařizuje kolonizaci Sellinorské nížiny, mezi Západními Jestřábími horami, Sirnými horami a pobřežím Staromoří. Pro toto území se vžívá název Meziříčí.

1532 E. É. - V Meziříčí založen hrad Tregaard

1535 E. É. - Založení města Morigaard na pobřeží Meziříčí

1545 E. É. - Umírá král Heribert, koruny se ujímá jeho syn Eberhard.

1550 E. É. - Velký útok Duergů na Meziříčí je odražen hrabětem Willfredem z Tregaardu.

1558 E. É. - Umírá král Eberhard, koruny se ujímá jeho syn Wetto IV.

1560 E. É. - Pokus o kolonizaci Pustiny a pobřeží jezer Lach Norden a Lach Amydar končí fiaskem - tato území jsou pod kontrolou silných orkských hord a jeskynních draků.

1567 E. É. - Cestovatel Gracián „Geograf“ z Carpedalu, po desetileté výpravě na východ Starosvěta „objevuje“ bohatou říši Caytheng a podepisuje s jejím císařem ve jménu krále obchodní smlouvy.

1579 E. É. - Nové spory s císařstvím o poloostrov Nemen - Taur  (Vlčí poloostrov) vyúsťují v ozbrojené střety v pohraničí v Sirných horách. Válka je zažehnána mírovou smlouvou na padesát let. Dostavěna Ertisina katedrála v Landwallu.

1598 E. É. - Magické Gildě svěřena nově založená Univerzita v Landwallu.

1600 E. É. - Král Wetto IV. Zakládá Paladinský Řád, jako osobní gardu bertonských králů. Řád se usazuje na hradě Refexburg.

1612 E. É. - Umírá starý král Wetto IV., koruny se ujímá jeho pravnuk Adalbert I.

1617 E. É. - Útok nomádů z Velké severní stepi, podporovaný barbarskými kmeny z Wagnislandu. Nájezdníci plení městečka Mostné Mýto a Černý Kostelec.

1618 E. É. - Král Adalbert I. Táhne v čele početné armády (údajně 12 000 pěšáků, 7 000 lučištníků a 36 000 jezdců!) na sever, podrobit si nomády a jejich barbarské spojence. 

1619 E. É. - Bitva u jezera Lach Auger (severně od Zlobřího lesa). Nomádi jsou poraženi na hlavu, království získává bohatou kořist. Tažení na sever pokračuje.

1620 E. É. - Bitva na severním úpatí Záp. Jestřábích hor. Barbaři poraženi, král vpadá do země Wagnisland.

1621 E. É. - Wagnisland rozdrcen a stává se vazalem království. Triumfální Adalbertův návrat domů.

1622 E. É. - Magické Gildě udělen jako léno hrad Duxenfeld, avšak hrabata z Duxenfeldu zde nadále zůstávají.

1630 E. É. - Městské státy na pobřeží Sancrotonského moře se spojují do Ligy Svobodných přístavů - formálně závislé na bertonských králích.

1645 E. É. - Umírá starý král Adalbert I. Veliký, koruny se ujímá jeho synovec Hagenrich I.

Kolem 1650 E. É. - Mezi trpaslíky v Černohoří kolují zvěsti o novém vynálezu. Je objeven střelný prach.

1654 E. É. - Arvengueská marka se odtrhává od království jako nezávislé knížectví. Později je zjištěno, že nezávislost Arvengue finančně a materiálně podporovala Liga Svobodných přístavů.

1655 E. É. - Arvengueská válka končí porážkou královské armády, podepsáním míru s novým knížectvím a potvrzením jeho nezávislosti.

1656 E. É. - Král Hagenrich nechává v Port Saint Ertes budovat válečné loďstvo a zakládá Námořní akademii.

1657 E. É. - Velká námořní válka v Sancrotonském moři mezi královstvím a Ligou. (Království disponuje 400 bitevními kogami, z nichž 20 je vybaveno bronzovými děly „falkonety“, Liga má k dispozici 1 200 zastaralých galér). Liga je poražena, skládá králi hold a musí mu vyplatit milion zlatých kontribucí. Mezi oběma zeměmi je uzavřen tzv. „Věčný mír“. Liga uznává bertonského krále, za formální hlavu státu. 

1665 E. É. - Nový pokus o znovuzískání Arvengue opět končí nezdarem. „Věčný mír“ a formální uznání krále jsou tedy aplikovány i zde.

1666 E. É. - Po vzoru Arvengue, získávají nezávislost i Questrijská marka a Tarantské  knížectví.

1670 E. É. - Zhruba v tomto roce aspanásský námořní kapitán Maurizzio Martini dosahuje se svou flotilou čtyř karavel pobřeží zámořského kontinentu na dalekém Západě, za Nekonečným oceánem. Nově objevená země je nazvána prostě - Zámoří. Impérium začíná s budováním kolonií a osad.

1673 E. É. - Umírá zatrpklý král Hagenrich I., koruny se ujímá jeho druhý syn Hagenrich II.

1673 - 1705 E. É. - Období dlouhého míru. Rozkvět městské kultury v království. Zakládány nové vesnice. Trpaslíci vyhlašují svůj „Monopol na střelný prach“. Výroba nových, ručních palných zbraní - arkebuz a mušket, kterých je však žalostně málo a jsou velice předražené. Platnéři začínají s výrobou nových, odolnějších plátových zbrojí.  Rytíř Howard Mac Leod z Cloix zabíjí ohnivého draka Frenayu v Purpurových horách a je jmenován vévodou Konaghtské marky erbu ohnivého draka. 

1710 E. É. - Umírá král Hagenrich II., koruny se ujímá jeho synovec Theobald IV.

1712 E. É. - Obrovské vojsko orkských hord (pověsti hovoří o stech tisících, historici dokonce o sto padesáti!) vedené třemi draky: Láigarem Černým, Hwáryou Modrým a Burgundhirem Červeným, vpadá z Pustiny do severních držav království. Je dobyt a pobořen hrad Narthoron, zničeno na padesát vsí a městeček. Král Theobald IV. Táhne z Landwallu v čele dosud největší armády, jakou království postavilo: 90 000 pěších,

3 000 arkebuzírů, 30 děl, 17 000 lukostřelců a kušníků, 1 600 řádových paladinů a na 40 000 jezdců!

1713 E. É. - Bitva před Orkenburgem, nazývaná kronikáři Polem Inferna. Královská armáda je nucena ustoupit až k Silbersternu. Král žádá o pomoc elfy, Ligu, trpaslíky, nezávislá knížectví, ba i impérium. Elfové posílají 5 000 elitních lukostřelců, Liga 20 000 pěších, knížectví 25 000 pěších a císař Euthemius IV. Legii nejlepších vojáků. Do války se zapojuje i Magická Gilda, pod vedením arcimága Grimoira Bílé kápě.

1714 E. É. - Rok draků: orkská armáda je postupně vytlačována zpět do Pustiny, ale draci podnikají nálety na královská města a zapalují také Landwall. Arcimág Grimoir vyslovuje poprvé podezření, že nastal čas návratu Chaosu. Jeho obavy potvrzují výpovědi zajatých orků. Draky ovládá kdosi jménem Sawargün z Firstenhorgu, což byl podle prastarých záznamů, vedených Gildou, jeden z Pánů Chaosu. 

1715 E. É. - V bitvě na poli před troskami Narthoronu je poražena orkská armáda. Paladin Sebastian ze Sokolího hřadu zabíjí draka Láigara Černého. V bitvě však padl král Theobald IV. a Wettonův rod vymřel po meči. Ještě během bitvy, Řád Sebastiana prohlašuje novým bertonským králem. Sebastian souhlasí.

 

1716 E. É. - Nový král Sebastian, již jako král Theobald V., čistí severní území království od orků. Narthoron je však nadobro ztracen a v jeho ruinách se usazují stvůry Chaosu. Drak Hwárya Modrý přepadá Mlynářovu Lhotu, ale je odražen přítomným arcimágem Grimoirem Bílou kápí. Grimoir draka smrtelně ranil a Hwárya se zřítil do Smrdutého močálu, severně od Mlynářovy Lhoty, kde se utopil.

1717 E. É. - Z Černohoří přitáhlo veliké vojsko spojených trpasličích hroud, vedené vojevůdcem Durgulfem Gorakem, které zasadilo ustupujícím orkům zdrcující porážku na okraji Divokého hvozdu. Legendy praví, že drak Burgundhir Červený z bitvy potupně ulétl směrem na východ a nikdy už v těchto končinách neukázal. Nicméně po Sawargünovi z Firstenhorgu se slehla zem.

 

1718 - 1723 E. É. - Království je pomalu obnovováno, ale některé severní marky jsou navždy ztraceny.

1740 E. É. - Král Theobald V. umírá, koruny se ujímá jeho syn Gunter, jako král Hagenrich III.

1746 E. É. - Král vyhlašuje turnaj, jehož vítěz získá ruku princezny Malvíny, neboť nemá žádného syna - dědice koruny. Finálového klání se účastní rytíři Gregor z Úžlabí a Roderich z Kronenburgu. Vítězí rytíř Roderich, což však poražený Gregor z Úžlabí neuznává a prohlašuje, že ho jeho sok porazil nečestným způsobem (prý mu nechal naříznout dřevce). 

1747 - 1748 E. É. - Válka o korunu: Rytíř Gregor z Úžlabí a jeho přívrženci vyhlašují válku Roderichovi z Kronenburgu. Král Hagenrich III. se marně pokouší dojednat mezi rivaly smír. Válka vrcholí bitvou u Mýtnice (Gregorovy síly: 13 000 pěších, 100 arkebuzírů, 3 000 kušníků, 3 000 těžké jízdy, 5 děl; Roderichovy síly: 9 000 pěších, 250 řádových paladinů, 35 arkebuzírů, 3 200 kušníků, 1 800 těžké jízdy, 500 lehké jízdy, 2 děla). Bitvu (dle soudobých autorů šlo o „boží soud“) vyhrál Roderich z Kronenburgu, který se tak stal oficiálně manželem princezny a korunním princem království.

1752 E. É. - Umírá král Hagenrich III., koruny se ujímá princ Roderich, jako král Rudegard I. (povládne nejdéle ze všech bertonských králů)

1757 E. É. - Namísto zničeného hradu Narthoronu je západně od Orkenburgu vystavěn nový strážní kastel nazvaný Brána Pustiny.

Kolem 1760 E. É. - Zimy se dlouží, podnebí se ochlazuje. Začíná růst Severní Ledovec. Část trpaslíků emigruje z Černohoří do království.

1768 E. É. - Výstavba pevnosti Wolfenburg na východním pobřeží poloostrova Nemen - Taur. Impérium to považuje za provokaci.

1779 E. É. - Někteří mágové Gildy se začínají zabývat nekromancií. Traduje se, že toto černé umění přinesl do království mág Fexter di Accidere, původem poddaný aspanásského císaře, který se po letech vrátil z dlouhých cest po Rádžastánu a Shatwiaru (země na Východě Starosvěta).

1780 E. É. - Současný představitel Gildy arcimág Lionel Prozíravý, varuje gildovní veleradu, paladinský Řád i krále Rudegarda před vzestupem nekromancie. Mágové, kteří se zaobírají nekromancií, vytvářejí v Gildě vlastní frakci tzv. Temné bratrstvo. 

 

1785 E. É. - Kvůli praktikám Nekromantů, zahrnujícím lidské oběti, je Temné bratrstvo postaveno mimo zákon a vypovězeno z království. Nekromanti se uchylují do Pustiny a usazují se v Jeskyni Děsu na jihu Černohorského hvozdu. Údajně se tehdy přiklonili k Chaosu a stali se jeho služebníky.

1790 E. É. - Král Rudegard vyhlašuje měnovou reformu. Staré wettonovské dukáty jsou nahrazeny královskými guldeny s vyšším obsahem zlata. 1 gulden = 10 stříbrňáků = 100 měďáků.

1791 E. É. - V Lize jsou zakládány banky a peněžní domy, půjčující peníze na úvěr. Rozmáhá se používání směnek.

1800 E. É. - Námořní výprava několika kapitánů Ligy ve službách krále do Zámoří. Je prozkoumáno pobřeží severně od imperiálních kolonií, ale pro drsné podnebí a odpor domorodců (uctívajících Chaos!) končí výprava krachem.

1813 E. É. - Umírá král Rudegard I., koruny se ujímá jeho synovec Rudegard II.

1816 E. É. - V Pustině a Velké severní stepi se opět vzmáhají orkské hordy. Několik nájezdů orků na severní marky království. Později se ukázalo, že šlo o průzkum bojem.

1823 E. É. - Založena Univerzita v Silbersternu

1827 E. É. - Král Rudegard II. zavrhuje „Věčný mír“ s nezávislými knížectvími a vznáší nárok království na Arvengue, Questrii a Taranté. Knížectví se spojují do Svobodné Aliance a vyhlašují válku zaskočenému Rudegardovi.

1829 - 1830 E. É. - Válka království se Svobodnou Aliancí. Boje jsou vedeny převážně na okraji Černého lesa a Wyverních močálů. (královské síly: Jižní armáda: 65 000 pěších, 250 arkebuzírů, 5 000 kušníků, 30 děl a 10 000 těžké jízdy; alianční síly: 80 000 pěších, 160 arkebuzírů, 7 000 kušníků, 41 děl a 4 500 těžké jízdy) Zpočátku má navrch královská armáda, která dobývá a obsazuje Vlčín, Questrii a Hradisko. Odpor Aliance však sílí a Bertonci jsou nakonec zatlačeni zpět za hranice. Protože umírá král Rudegard II., válka končí opětovným potvrzením „Věčného míru“ jeho nástupcem a synem, králem Theobaldem VI. Království však ztrácí oblasti Černého lesa, Wyverních močálů a je nuceno Alianci podstoupit území kolem přístavu Port Saint Ertes (samotný přístav zůstává nadále součástí království).

1834 E. É. - Únos následníka trůnu, prince Hagenricha Nekromanty z Temného bratrstva. Král vypisuje odměnu 50 000 guldenů tomu, kdo prince najde a osvobodí. Přihlásí se spousta rytířů i dobrodruhů, ovšem statečnému princi, tehdy šestnáctiletému mladíkovi, se úspěšně daří z Jeskyně Děsu uprchnout, za což získává titul „Hrdina Království“.

1838 E. É. - „Krutá Zima“ v Západním vévodství, trvající více než půl rok, si vyžádala mnoho obětí na životech (kroniky mluví o desítkách tisíců). Západní vévodství se vylidňuje.

1841 E. É. - Umírá král Theobald VI., koruny se ujímá jeho syn Hagenrich IV. Hrdina království.

1845 E. É. - V Sancrotonském moři se začínají objevovat korzáři, dříve řádící většinou jen ve vodách Nekonečného oceánu a Talantijského moře. Zpočátku přepadají spíše imperiální zámořské konvoje, plující do a z kolonií, ale postupem času napadají i přístavy Ligy a s nezdarem útočí také na Port Saint Ertes. Jejich sídlem se stává pirátský ostrov Cap Riposetto, jeden ze Závětrných ostrovů.   

1854 E. É. - Král Hagenrich IV. se vzdává území kolem jezera Lach Auger, neboť se jej zmocňují početné orkské hordy, spolu s barbarskými kmeny ze severu.

1860 E. É. - Král Hagenrich IV. postupuje nomádům území severně od pevnosti Vartenburg. Orkské hrody se spojují do Augerského království (podle jezera Lach Auger, kolem něhož se usídlili).

1863 E. É. - Orkové vpadají do kraje kolem jezera Lach Norden a obsazují svá stará sídliště v Pustině. Kroniky hovoří o jejich spojenectví s Nekromanty z Jeskyně Děsu.

1864 E. É. - Orkský velekrál Brughor Nemilosrdný požaduje po bertonském králi polovinu severních okresů Západního vévodství a hrozí válkou. Gildovní arcimág Fabricio Psionix odchází s několika mágy do Pustiny, pátrat po původcích hrozby, neboť je přesvědčen, že za spojenectvím orků s Nekromanty opět stojí Sawargün, Pán Chaosu. Nikdo jej a jeho průvodce už nikdy nespatřil.  

1866 E. É - Brughor Nemilosrdný podniká nájezd do Západního vévodství a plení město Silberstern. 

1868 E. É. - Princ a generál královské armády Adalbert poráží Brughora v bitvě u Brány Pustiny. Královská armáda táhne dále do Pustiny; mimojiné král. agenti mají za úkol vypátrat co se stalo s Fabriciem a jeho doprovodem, ovšem pátrání je bezvýsledné. (královské síly: Severní armáda: cca 100 000 pěších, 1000 arkebuzírů, 200 děl, 2000 kušníků, 3 500 těžké jízdy a 43 gildovních mágů; orkské síly: cca 120 000 pěších, 20 000 kušníků (?), 8 000 těžké jízdy (na zuzudontech a nosorožcích!), 50 děl, 20 Nekromantů a 38 orkských šamanů - tolik uvádí záznamy v kronikách). Během tažení umírá v Landwallu král Hagenrich IV., koruny se ujímá princ Adalbert, známý později jako Adalbert II. Orkobijce.

1869 E. É. - Porážka orkských vojsk na jižním pobřeží Lach Norden. Zajatí šamani a Nekromanti dosvědčují, že arcimág Fabricio a jeho lidé byli zajati a obětováni šógothovy z rozkazu Pána Chaosu.

1870 - 1871 E. É. - Obléhání Jeskyně Děsu. Magické souboje mezi Gildou a Nekromanty. Zjevuje se sám Sawargün z Firstenhorgu, Pán Chaosu a královská armáda kolísá - Pán Chaosu sesílá zaklínadla Strach a Šílenství. Nový arcimág Gildy, Prospero Moudrý, se sám, podporován jen několika mágy, utkává se Sawargünem, jehož poráží a uvrhá zpět do Sféry Chaosu. Jeskyně Děsu je poté dobyta a Nekromanti bez slitování pobiti.  

1872 E. É. - král Adalbert II. zatlačuje orky zpět do jejich Augerského království.

1875 E. É. - Kraj kolem jižního pobřeží Lach Norden, vyčištěný od orků a Zla Chaosu, je jako léno udělen baronu Hugovi Čtyřprstému von Zitterstein, který byl za války s orky královským kapitánem jízdy. Nové léno je nazváno Severní vévodství.

1882 E. É. - Založeno městečko Brnkalův Újezd.

1893 E. É. - Založena ves Pivočepy.

1895 E. É. - V Pivočepech je postaven Pivovar.

1900 E. É. - Na jižním pobřeží Lach Norden vystavěna rybářská ves Rybnice s velkou továrnou na zpracování vylovených ryb.

1901 E. É. - Umírá král Adalbert II. Orkobijce, koruny se ujímá jeho syn Fredegond I.

1902 - 1921 E. É. - Velká válka mezi trpasličími hroudami a Augerským orkským královstvím. Boje probíhají nad, i pod zemí v Černohoří. K orkům se připojují i Duergové, vypuzení ze svých sídel před 410 lety králem Theobaldem III. Z trpasličích kronik vyplývá, že tato válka se vedla s neobyčejnou krutostí a nenávistí na obou stranách, neznáme však bližší podrobnosti. Orkové a Duergové jsou poraženi ve strašné bitvě při úpatí hory Argengleb. Trpaslíky v boji vedl generál Brisk Sněhovous z Hroudy Stříbrokopů. Rozhněvané trpasličí vojsko vtáhlo dokonce do orkského království a zničilo je. Duergové, ve strachu ze svých příbuzných prchli na Dálný Východ. Prchající orky pronásleduje bertonská kavalérie (1 200 jezdců), kterou král poslal Briskovi na pomoc. 

1931 E. É. - Umírá král Fredegond I., koruny se ujímá jeho syn Fredegond II.

1932 E. É. - tzv. Incident Concordia: Obchodní lodě Ligy (státu formálně závislém na bertonském království), jsou v Talantijském moři, nedaleko přístavu Concordie, napadeny korzáry. Ligová flotila se ubránila, a dokonce zajala jednu nepřátelskou loď. Ukázalo se však, že jde o imperiální bitevník, vystrojený tak, aby budil dojem, že jej ovládají korzáři z Cap Riposetto. Král Fredegond následně žádá aspanásského císaře Eupratéra X. o vysvětlení. Císař odpovídá listem, v němž píše, že šlo o omyl. Impérium bylo totiž v permanentním válečném stavu s korzáry a admirálové je toužili dostat za pomoci lsti. Králi však nebylo uspokojivě zodpovězeno, proč imperiální lodě napadly flotilu jeho vazalů, proto se začal připravovat na možný útok ze strany impéria a začal s reorganizací armády a s rekrutováním nových vojáků.

 

 

 

 

 
 
MAPY STAROSVĚTA:
         Nejnovější interaktivní mapa Starosvěta  - ve vývoji (pro náhled klikni)
 
 
Západní část Starosvěta (nejstarší a nejpůvodnější plán z roku 2006)
 
 
Východní část Starosvěta (nejstarší a nejpůvodnější plán z roku 2006)
 
O VELKÉ SEVERNÍ PUSTINĚ

Nenechte se však oklamat názvem tohoto „malebného“ kraje. Pustina zde mohla být tak před sto lety, před porážkou orkských hord Bertonským královstvím. Tehdy byla nížina kolem vnitrozemského jezera Lach Norden porostlá neprostupnými hvozdy, v nichž se to jen hemžilo divokými tvory, zatímco vzdálenější končiny pokrýval oceán nekonečné stepi. Hranice tehdejšího království sahaly jen po Mlynářovu Lhotu, nejsevernějšího městečka Včelojedské marky. Dnešní vesnice Pivočepy, Rybnice, nebo Brnkalův Újezd, ještě neexistovaly, stejně jako Svobodné město Nový Kork.

Je tomu již více než století, co udatný král Adalbert II. Orkobijce, udělil území zbavené orkské hrozby v léno baronům von Zitterstein, původem z šlechtického rodu ze Západního vévodství. První vládce léna, baron Hugo Čtyřprstý, založil r. 1882 Ertisiny éry správní sídlo širého okolí Brnkalův Újezd. Území jižně od pobřeží Lach Norden začali obsazovat kolonisté, přicházející z ostatních marek, vévodství, hrabství a okresů Bertonie. Protože se tak daleko na severu vinné révě příliš nedařilo, pustili se osadníci ve velkém do pěstování chmele a začali vařit pivo, které se vbrzku proslavilo nejen zde, ale po celém království, ba i za jeho hranicemi. Světlým ležákem proslula zejména nově vystavěná ves Pivočepy. Jezero Lach Norden oplývalo velikým množstvím chutných ryb a rybolov se stal výnosným zaměstnáním další nové vsi – Rybnice. Jak ubíhala léta, nedávno založená sídla rostla a bohatla, stejně jako nové panství. Veliká část lesů při pobřeží byla vymýcena, stavební dříví bylo totiž dalším ceněným artiklem.

Roku 1968 však na Severní vévodství (jak se lénu baronů von Zitterstein oficiálně nazývalo) podnikly velký, zničující nájezd spojené orkské hordy z hor za Černohorským hvozdem. Brnkalův Újezd, Rybnice a Mlynářova Lhoty byly vypáleny, hrad Zitterstein obležen, obyvatelstvo odvlékáno do otroctví. Králi Adalbertovi III. Chrabrému, trvalo více než půl roku, než poslal na sever armádu, neboť království bylo tehdy ve válečném stavu s Arvengueským a Tarantským knížectvím. Baron (s formálním titulem vévody) Guido II. se proslavil velikou statečností, s níž proti orkům onen trudný půlrok vydržel vzdorovat za hradbami rodného sídla. Po příchodu královské armády obránci vytrhli z hradu do protiútoku, orkské vojsko bylo rozprášeno a pověst, která zanedlouho dolétla až na Zitterstein pravila, že zbytky orkských nájezdníků pobili ve veliké bitvě v Černohoří trpaslíci z hroudy Dalmachu a Stříbrokopů.

Orkský nájezd zůstavil Severní vévodství v troskách a trvalo celou generaci, než se z něho vzpamatovalo. To však již z království, vyčerpaného válkou se vzpurnými knížectvími, dorazila nová, mohutná vlna kolonistů – a další měly následovat!  Pionýři postupovali podél západního břehu jezera dále na sever, dokud nedošli do podhůří Černých hor (neboli Černohoří). V místě, kde se do jezera vlévá řeka Telepsion (čili Stříbrotok) byly položeny základy osadě, nazvané Nový Kork.
 

 
 
 
HERALDIKA ZÁPADNÍHO STAROSVĚTA:
 
                                                                                                                             
 
      
                  1.                                                     2.                                 3.                                   4.                                 5.
        
                6.                                         7.                                           8.                                           9.
                  
     
                              10.                                                  11.                                             12.                                         13.
   
                                    14.                                                                   15.                                                                         16.
 
1. erb Západního vévodství   2. erb Severního vévodství   3. erb Svobodného města Nového Korku   4. erb Spojených trpsaličích Hroud (Dalmach, Papalach, Stříbrokopové)   5. Meziříčské vévodství (hrabata z Tregaardu)  
6. Konaghtské vévodství (Mac Leodové)   7. erb Ligy Svobodných Přístavů   8. Arvengueské knížectví  
9. Tarantské knížectví   10. Questrijské knížectví   11. Egdrassil (Elfie)   12. Magická Gilda (Velká Konvence)  
13. Nekromanti (Řád Temného bratrstva)   14. Řád královských paladinů (Velká Konvence)
15. Království Bertonské   16. Aspanásské císařství (Impérium)
 
 
Howard Phillips Lovecraft - Ze zapomnění
 
  Když se mi nachýlily poslední dny a kruté žerty existence mě začínaly přivádět k šílenství podobně jako kapičky vody, které trýznitelé nechávají nekonečně dopadat na jedno místo těla oběti, zamiloval jsem si vábivé útočiště spánku. Ve svých snech jsem nalézal alespoň trochu té krásy, kterou jsem marně hledal v životě, a procházel jsem starými zahradami a okouzlujícími lesy.
  Za mírného a provoněného vánku jsem slýchal volání dálek a malátně a bez konce jsem plul pod neznámými hvězdami.
  Za laskavého deště jsem klouzal po bárce nesen temným proudem pod zem, kde jsem nalézal jiný svět, svět purpurových červánků, duhových zahradních altánu a neuvadajících růží.
  A jednou jsem kráčel zlatým údolím, které vedlo ke stinným hájům a zříceninám a bylo zakončeno mohutnou zdí, po níž se pnulo staré révoví a ve které byla malá bronzová vrátka.
  Mnohokrát jsem kráčel tímto údolím a na stále delší chvíle jsem se zastavoval v přízračném polosvětle, v němž ohromné stromy se groteskně kroutily a proplétaly a sedavá vlhká půda se táhla od kmene ke kmeni tu a tam obnažujíc kamenné kvádry pohřbených chrámů potažené plísní. A vždy se předmětem mé fantazie stávala mohutná, vinnou révou porostlá zeď s malou bronzovou brankou.
  Po čase, jak se dny bdění stávaly stále méně snesitelnými pro svou šedost a tuctovost, proplouval jsem často v opojném klidu údolím i stinnými háji a přemýšlel, jak bych toto místo získal jednou provždy jako své věčné útočiště, abych se už nikdy nemusel plahočit zpět do planého světa zbaveného zajímavosti i nových barev. A jak jsem se díval na malá dvířka v mohutné zdi, cítil jsem, že za nimi leží vysněná krajina, z níž, když se do ní vstoupí, není už návratu.
  A tak každou noc ve spánku jsem se usiloval najít skrytou západku branky v břečťanem porostlé starobylé zdi, ale byla dokonale ukrytá. Zároveň jsem zjišťoval, že říše za zdí je pro mě tím lákavější a zářnější.
  Pak jsem jednu noc ve snovém městě Zakarion objevil zažloutlý papyrus popsaný myšlenkami vykladačů snů, kteří pradávno obývali toto město a kteří byli příliš moudří na to, aby se zrodili do bdělého světa. Bylo zde zaznamenáno mnohé o světě snů a bylo tu psáno i o zlatém údolí a posvátném háji s chrámy i o vysoké zdi s malou bronzovou brankou. Když jsem spatřil tuto zmínku, věděl jsem, že jsem právě na dosah toho, po čem toužím, a proto jsem se začetl do zažloutlého papyru.
  Někteří z vykladačů psali v oslnivých barvách o zázracích za neprostupnou brankou, jiní však hovořili o hrůzách a zklamáních. Nevěděl jsem, kterým věřit, ale toužil jsem víc a víc navždy proniknout do neznámé země; soudil jsem, že tyto zápisy slouží jen ke zvýšení pochybností a k utajení, a žádná hrůza nemohla už být strašnější než každodenní muka všednodennosti. A tak, když jsem se dočetl o přípravku, který odemkne branku a pustí mne dovnitř, rozhodl jsem se požít jej okamžitě, jak se probudím.
  Včera v noci jsem vzal onu drogu a omámeně jsem proplouval zlatým údolím a stinnými háji, a když jsem tentokrát doplul ke starobylé zdi, spatřil jsem, že malá bronzová dvířka jsou dokořán. Zpoza nich vycházela záře, jež vrhala tajuplné odlesky na ohromné pokroucené stromy a vršky pohřbených chrámů a já plul dál vyrovnaně a v očekávání nádhery krajů, z nichž se už nikdy nevrátím.
  Jak se však branka otvírala víc a víc a kouzlo drogy a snu mne tlačilo skrz ni, věděl jsem, že všechna má vidění a očekávání nádhery končí, neboť v té nové říši nebyla ani pevnina, ani moře, pouze bílé prázdno nezalidněného a nezměrného prostoru. A já, šťastnější dokonce, než jsem se kdy odvažoval doufat, že budu. rozplynul jsem znovu do té rodné nekonečnosti křišťálového zapomnění, z něhož mne na krátkou a skličující chvíli vyvolal démon Život.

 
 
 
TOPlist
Tvorba webových stránek na WebSnadno.cz  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek